neděle 7. února 2016

Je fajn mít sourozence

 Krásný večer přeji milí čtenáři,
dnes jsem přemýšlel nad vhodným tématem které by Vás mohlo pobavit. Příhod je spousta ale stále mi hlavou neproběhla žádná kterou bych chtěl dnes uveřejnit, ačkoliv po pár hodinách přešlapování po pokoji jsem si vzpomněl na jednu krásnou příhodu ve které hraje hlavní roli má sestra.
Dovolte abych Vám ji představil. Mé sestře je dvacet let, je to silný introvert, miluje četbu knih, stále si něco píše do svých deníčků kterých má spousty.. (také jsem si zkoušel psát deníček jako menší ale asi to není nic pro mě, protože jsem se dál jak ke klasickému klišé "Můj milí deníčku" bohužel nedostal).

Ale co je hlavní je dnešní příběh.
Stalo se to v mých osmi nebo devíti letech.. (má sestra je o rok starší).. událo se to ve všední den k večeru. Venku byla tma a mě a mé sestře se nechtělo jít spát, všichni to známe že se sourozenci pořád pošťuchují, hádají, bijí a Bůh ví co ještě. Jelikož má sestra byla hodně vychytralá a vždy si prosadila co chtěla a ještě k tomu měla roupy, tak první na ráně jsem byl bohužel já. Cirka hodinku jsme spolu blbly a já jelikož jsem její mladší bratr, tak musím svou starší sestřičku bránit. Řekl jsem si že by nebylo od věci naučit mou sestru pár věcí ze sebe obrany, kdyby nastala situace že by si jí někdo dobíral a já nebyl na blízku. Ukázal jsem sestře pár postojů, triků a na konec jeden chvat který jsem jí ukazovat neměl. Ano byl to kop, ano byl do intimních partií každého muže, a ano... demonstrovala ho na mně. Ovšem pod podmínkou že se mne ani nedotkne, pouze naznačí kop.
Pokud si vzpomínám dobře, dělal jsem útočníka a sestra oběť. Jakmile jsem se k sestře začal přibližovat, začal jsem si všímat že napřahuje pravou nohu... pak si vzpomínám pouze na ukrutnou bolest a jak jsem ležel v bolestech a slzách na zemi.

V tu dobu jsme bydleli u babičky a dědy, kteří vlastnili dvou patroví dům. A mi spávali v horním patře. Jenže, jakmile jsem se skácel v bolestech a v slzách na zem, tak jsem ze sebe vydal hlasitý výkřik, spíše zvuk no a v cuku letu byl nahoře děda.
Byli jsme seřváni proč nespíme, co děláme, proč a další proč. Od té doby si má sestra řekla že tento kop vymyslela ona a že já jsem byl pouze tzv. "fackovací panák".

Každopádně se sestrou máme skvělý vztah, občas se hádáme ale to každý. Jsem rád že jí mám ale říct jí to nemůžu, to snad chápete.
Jsem zastánce toho že je fajn mít sourozence.

Zažili jste někdy něco podobného? Kolik máte sourozenců?

Tímto bych chtěl zakončit dnešní příspěvek, budu se těšit na další komentáře, odpovědi a dotazy.
TheDrooh

pátek 5. února 2016

Zvláštní


Asi jsem zvláštní tvor, ale nejraději vše dělám v noci. Máte to také tak? 
Rád se v noci učím, čtu knížky, zpívám si a nebo píši blogy.
Přijde mi že v noci nejsem pod nátlakem, nejsem ani ve stresu, mám dobrou náladu a i přesto že jsem unavený, stále pokračuji v tom co dělám, alespoň do úsvitu. Někdy vydržím nespat dva dny a po náročné "pracovní" noci nejsem ani unavený.. při nejhorším to vždy jistí kafe nebo čaj. No a někdy zase nevydržím ani do úsvitu a usínám ještě za tmy.
Na noci se mi líbí ten klid, venku se nic moc neděje, je zde relativní ticho.. (píši relativní, protože bydlím ve městě a pohybují se zde podivné existence).. nikdo mně neruší, všichni spí a je pouze na mě co budu dělat, a i přesto že mám strach ze tmy a nemám tmu rád, vyskytuji se v ní nejraději.

Říká se že člověk chce změnit nejvíce věcí v noci, a něco na tom bude. Jenže je rozdíl v tom chtít to udělat a udělat to. V květnu 2016 maturuji a není to sranda, i přesto že každý tvrdí opak. Pracuji ve škole, odpoledne doma a pak ještě večer když mi na to zůstane energie. Z toho lze vyvodit že mi moc času na spánek nezbývá. Přítelkyně je na mne pokaždé naštvaná jelikož chce abych byl vyspalí, zdraví a hlavně aby neusínala sama. Samozřejmě jí chápu jen je toto můj životní styl na který jsem si díky depresím (v minulosti) navykl a moje tělo si nedokáže zvyknout na nový režim. 
Dříve jsem prožíval silné deprese, měl hodně černé myšlenky ale před rokem jsem potkal svojí přítelkyni a ona mi změnila život, ale to si povíme jindy a v jiném příspěvku.

Abych se vrátil k hlavní myšlence tohoto příspěvku od které stále odbočuji. Každý si v životě něco zažil, zažívá a zažije. Což má dopad na další kroky a rozhodnutí člověka v jeho životě.

Jaký je váš názor na toto téma? Máte podobné problémy?

Tímto bych chtěl zakončit dnešní příspěvek, budu se těšit na další komentáře, odpovědi a dotazy.
TheDrooh

Pár slov na přivítanou

Zdravím Vás milý čtenáři mého "Blogu do kapsy" jsem rád že jste se rozhodli číst můj blog ve kterém Vám rád vylíčím veškeré denní zážitky a příhody.. nebo odpovím na nějaké dotazy. Asi by bylo vhodné říci pár slov v čem spočívá můj blog. Rád bych pobavil, odreagoval/uvolnil každého čtenáře od každodenního stresu a jelikož i na mne se toho mnohdy valí spousty, pomohu sobě ale zároveň i Vám.

Je to opravdu "Pár slov na přivítanou" ... již jste zjistili proč zde budu psát a to bude náš první krok. :)

Udělejte si pohodlí, nějaké to kafíčko, čaj, cigaretku či něco dobrého k snědku a pár minutek na přečtení mých slov.

TheDrooh